3. setkání leonbergerů v Dolní Čermné
2. - 4. 9. 2011
Tááák a máme za sebou další vydařený víkend v Čermné. Hned na začátek musím přiznat, že jsem se do Čermné až tak netěšila, ale jak to tak bývá, takové akce si nakonec člověk užije nejvíce. Tentokrát jsme se zúčastnili téměř v plném počtu. Cerry s Jorikou se už od rána těšili, že se pojede na výlet a kolem druhé hodiny mohli konečně s radostí naskočit do kufru auta. Po příjezdu do areálu nás všichni přivítali, přičemž nejvíce to vítání prožívala naše milovaná kamarádka Týnka.
Pozdní odpoledne začalo poklidně, ubytováním na pokoji, procházkou a lehkým rozcvičením psů. Na jídlo jsme si v Čermné nikdy nestěžovali a ani první večeře nezklamala. Po seznámení všech účastníků a krátkém povídání přišla na řadu slibovaná noční hra. Pěkně jsem tu naší dvojku rozdělila a s Jorikou vyrazila na stezku jako první. Cesta po svítících kroužcích nám pěkně ubíhala, až do té doby, než nás bubák Miloš vystrašil svým děsivým řevem. To byl pro Joríska tedy šok. Cerryho, který noční hru uzavíral, už Milošovo podstatně slabší strašení nechalo naprosto klidným a nejspíš si myslel své.
Co si budeme povídat, první noc pod cizí střechou s našimi leonky nikdy nebývá o spaní, ale spíš bdění. Přeci jenom najít to správné místečko k odpočinku není jen tak. Navíc oba evidentně zastávají názor, že ranní ptáče dál doskáče, a proto chtě nechtě musíme vyrazit na procházku. Dopolední program se nesl v duchu nejrůznějšího cvičení - nechyběla klasická poslušnost a překážky, které se proložily zajímavými cviky a hrami. Ještě před obědem jsme vzali leonky společně vykoupat do nedalekého rybníka. Ne každý se vyžíval v plavání, ale aspoň po bříško se osvěžili všichni.
Po obědě následoval klid. Počasí nám totiž přálo a sluníčko svítilo o sto šest, takže chlupáči pospávali ve stínu nebo na pokojích. Po dlouhé odpolední pauze jsme zašli ještě jednou k rybníku a poté jsme se vydali soutěžit. Tentokrát se konaly soutěže čtyři - běh přes překážky, přivolání, slalom a lovení buřta z vody. Musím říci, že ani jeden leonek se v soutěžení nenechal zahanbit a všichni podávali velmi dobré výkony. Cerry nepřekvapil a v lovení špekáčku trhal rekordy, na rozdíl od přivolání, kde předvedl svůj tradiční rozvážný klus. Jorika naopak ztrácela právě na lovení buřtu, na rozdíl od Cerryho nerada doma potápí čumáček pro míčky a s buřtem to nebylo jinak. Její technika lovení pacičkou totiž moc efektivní nebyla. Večer byly vyhlášeny výsledky a každý účastník si odnesl bohatou nadílku dárků. Zbytek večera se pak nesl v duchu oslav, oslav nejen dvounožců ale i čtyřnožců (své první narozeniny zde oslavily malé-velké Mišky).
Konečně přišla neděle. Neděle, která ve mně zanechala obrovské dojmy. Přišly za námi totiž děti z dětských domovů z Dolní a Horní Čermné. Původní obavy z toho, jak zvládneme na čtyřicet dětí, byly po jejich příchodu rázem zapomenuty. Pro děti byly naplánované soutěže s leonky, skládající se ze slalomu a opičí dráhy. Některé děti se prvně zdráhaly jít soutěžit, ale nakonec si to většina rozmyslela a nadšeně se zapojila. Každý měl svého oblíbence, některé děti si leonky pamatovaly z minulého setkání, a tak se například Jiřík opět radoval ze setkání s Týnkou, Jára si našel Joriku a Janička Kašpara. Všechny děti ale i leonci brali soutěžení opravdu vážně a kdo zrovna nesoutěžil pozoroval kamarády a fandil. Pro děti byly na závěr připraveny bohaté odměny, které pro ně připravili všichni účastníci setkání. Nedělní dopoledne bylo nabyté nepopsatelnými zážitky, líbilo se nejen nám páníčkům, ale i našim čtyřnohým přátelům a hlavně dětem, co víc si tedy přát!
Nevím, kdo byl z dopoledních radovánek unavenější - my nebo leonci? Asi přece jen leonci, měli to náročnější. Cerry s Jorikou byli po obědě rádi, že se jede domů, do pelíšků.
Nyní je na místě poděkování. Poděkování všem účastníkům za skvělou atmosféru po celou dobu víkendu! Velké poděkování organizátorům - rodině Markových a Jarce Šmrhové, kteří opět vynaložili obrovské úsilí a připravili parádní akci!
Děkujeme!
Za fotografie děkujeme Jarce Šmrhové a Hance Setničkové!